Dětská hřiště aneb do EU hlavně bezpečně - Zdenek Sendler

Zahrada - Park - Krajina 2/2004 str.25

Dětská hřiště aneb do EU hlavně bezpečně

Zdenek Sendler
snímky : Daniela Rusnoková, Jana Belišová a autor

Dát dohromady partu nadšenců, architektů, sochařů nebo jen fajn kluků, co to umí s pilou nebo dlátem a postavit něco pro děcka. Úžasný pocit a ta dětská radost...

Kdo to nezažil, neví, o čem píšu. Pár hřišť jsme takto nadšeně postavili, některá zůstala na papíře nebo ve formě modelů. Většina realizovaných je stále plně funkčních, některá jsou udržována s velkou pečlivostí, případné změny jsou vždy s autorem konzultovány. U některých je jasné, že prioritou provozovatele rozhodně není údržba hřiště. Je to běžné a myslím, že i přirozené nejen v oblasti dětských hřišť, ale všeobecně. Vyplývá to z mentality, osobní statečnosti, kreativity a dalších faktorů všech zúčastněných, kteří ovlivňují proces tvorby. Výsledky nebo i cesta k těmto výsledkům vedoucí o mnohém vypovídá. 0 lidech, vztazích, o společnosti všeobecně.

Domov nebo hřiště (nebo opačně?)

Dětské hřiště v Curychu (velmi oblíbené)

"Bruslař"

Jsem přesvědčen, že i dětské hřiště může být malým zrcadlem... Děti jsou budoucnost národa, nyní můžeme směle říci, že i Evropské unie. Musíme se tedy postarat především o jejich bezpečnost a kde by to mělo platit víc než na dětském hřišti. Převezmeme předpisy a normy, ty upravíme, přitvrdíme, necháme si poradit od zkušených a bohatých, chováme se normálně, potvrzujeme jen svoji historickou pověst...

Vše musí mít certifikát, čím více certifikátů, tím se cítíme bezpečněji. Pokud chceme ušetřit, tak můžeme certifikované prvky opakovat, až posléze dospějeme k uniformní dokonalosti, absolutnímu bezpečí. Bude to trošku stereotypní, ale budeme všichni lépe spávat. V posledních letech se pod termínem bezpečno daří prosazovat daleko zásadnější změny, tak proč se nesklouznout také u hřišť.

Sice nerozumím, proč třeba německé děti mohou skákat z větší výšky do menší vrstvy písku, proč mezi jednotlivými aktivitami mají menší izolační vzdálenosti a jak je možné, že malí Švýcaři mohou běhat na hřištích podobných staveništním dvorům a už vůbec nespím při vzpomínce na německá hřiště, která vypadají jako sochařské sympozium, nebo na umělecké kreace (také v kategorii dětských hřišť) v parcích Berlína nebo Paříže. Jak je možné, že mají certifikáty, splňují ty strašné předpisy a vyhlášky. Není jich sice většina, ale v pohodě existují vedle továren na radost. Tak nějak si nekonkurují, vzájemně se doplňují a vytvářejí tolik potřebnou harmonii. Alternativní podoba musí existovat. Platí to samozřejmě i v dalších lidských činnostech, v muzice, v umění, v kultuře. Normální společnost se bez ní neobejde, neboť obohacuje.

Ale nyní vážně: Aby bylo úplně bezpečno, doporučuji vytvořit na každém úřadě speciální odbor pro bezpečnost na dětských hřištích a dále kontrolní úřad pro kontrolu odboru pro bezpečnost a myslím, že i na některém ministerstvu by měl vzniknout i útvar pro kontrolu výše uvedených úřadů. To celé by mohl kontrolovat nějaký antimonopolní odbor a zaměstnáno by v tom případě mělo být i pár úředníků pro boj s korupcí. Jde nám přece především o zdravý vývoj našich potomků a musíme i něco obětovat. Noví poslanci v evropském parlamentu předají naše dlouholeté zkušenosti ostatním - nyní už přece nejde jen o naši bezpečnost, ale musí jít o bezpečnost i těch malých francouzských, italských, německých a ostatních ohrožených človíčků.

Bezpečno, bezpečno musí být a tak je to správné.

P.S. Jinak je vše v pohodě, jedeme dál, občas mezi panáky šoupneme něco typového s certifikátem, aby se dětem něco nestalo. Ono nezáleží přece jen na těch úžasných vzdálenostech, poloměrech, velikostech otvorů, výškách, sklonech, podkladních vrstvách, ale i na koncentraci a šikovnosti malých uživatelů. Mimo omezení počtu dětí na hřišti bych našel ještě spoustu dalších opatření, která by zaručeně vedla ještě k daleko vyšší bezpečnosti. Jsem však přesvědčen, že občas nějaká boule, tříska nebo odřenina určitě není na škodu.
Hlavně Vy, alternativní tvůrcové, nepropadejte panice a Vy, kteří o tom rozhodujete, mějte stále hlavu na krku, nenechávejte se zastrašovat a vzpomeňte si na dětství. Takže nejen bezpečně, ale i s rozumem.

Ing. Zdenek Sendler (1956), projektant, těžištěm tvorby jsou městské a historické parky a zahrady, vytvořil ale i několik desítek dětských hřišť...