Dětská hřiště - hledání střední cesty - ing.Stanislav Václavek a Jaroslav Krejčí

Zahrada - Park - Krajina 2/2004 str.23-24

Dětská hřiště - hledání střední cesty

Ing.Stanislav Václavek a Jaroslav Krejčí
snímky : Stanislav Václavek

V poslední době se začíná intenzivně zviditelňovat problematika dětských hřišť. Hovoří se o nich mezi rodiči malých dětí, mezi úředníky státní a veřejné správy (na úrovni od místních úřadů až po ministerstva), ale paradoxně i např.. mezi majiteli psů a koček. Zdánlivé jasné téma, ale uvidíme, zda opravdu víme, Co všechno vlastně obsahuje.

Všichni se jistě shodneme, že výchova dětí a mládeže je v zájmu každé kulturní společnosti a začíná již okamžikem narození dítěte. Je smutné sledovat chování lidí, kteří si tuto skutečnost uvědomují v lepším případě jen tehdy, když zrovna mají malé děti. Proto je dnes téma hygieny pískovišť tolik diskutované, proto nevíme, jak řešit problémy s vandalismem, zřejmě proto na 90% dětských hřišť v České republice vidíme hrací prvky ze 70.let. Názor, že dodržování platné legislativy je nuceným zlem, není ojedinělý. Pokud by byla kulturní úroveň na lepší úrovni než výše konstatované, mohli bychom i částečně souhlasit. Bohužel opak je pravdou. Státy EU, kde proběhl přirozenější, pozvolnější a méně násilný vývoj, nám nabízí poznání, můžeme se poučit a vyvarovat chyb. Co země, to do jisté míry individuální cestička, jak zajistit dětem kvalitní, čisté, bezrizikové herní prostředí. Rozdílnost přístupu k problematice je dána nejen mentalitou národů, ale i místními přírodními podmínkami. Nástroje, pomocí kterých se lze k cíli dostat, jsou různého charakteru: legislativa, technické normy, prevence kriminality, represe, finance, kulturní osvěta, ale zároveň i výchova dětí, které pak budou v dospělosti zodpovědněji hodnotit své činy při snadnějším rozpoznání dobra a zla. Říká se, že nejlepší investicí člověka jsou děti. Ve společnosti, která momentálně nemá veliké finanční rezervy, to platí dvojnásob. Odpověď na to, zda nejdřív musí přijít represe, abychom si uvědomili, o co vlastně jde, si naše společnost nakonec najde sama.

Podhoubím většiny diskusí o dětských hřištích je nedostatek investic. Výsledným řešením "úsilí o zlepšování dětských hřišť" se stává živelná reakce bez konzultací a se špatně cílenými neodbornými radami z okolí. Zvolené řešení se pak často stává jen krátkodobým, nákladným a bezúčelným provizóriem. Ideálním řešením problematiky dětských hřišť je hledání systémových logicky uspořádaných postupů.

Chybí povrch tlumící náraz s odpovídajícími vlastnostmi dle ČSN EN 1177, nepřípustné obnažení fundamentu herního prvku	Konstrukci herního prvku - závěsné houpačky chybí jakékoliv kotvení, hrozí překlopení celé konstrukce v horních úvratích při hře! Přímý kontakt dřeva se zeminou bude mít za následek brzké uhnití nosných pilířů celé konstrukce

Příkladem může být veřejná diskuse na téma hygieny pískovišť, kde nosnou myšlenkou je rušení pískovišť' na veřejných hřištích. Důvodem takového postupu se stává obtížnost dodržení hygienických předpisů platných pro dětská pískoviště. My ale přece chceme, aby si děti měly kde hrát. Neznám plnohodnotnou alternativu dětského pískoviště pro děti ve věku do 3 let. Z toho jasně vyplývá úkol naučit společnost, a tím myslím provozovatele hřišť, uživatele a ostatní zúčastněné, aby pískoviště nevypadala jako smetiště či zásobárna nemocí a parazitů. Výsledkem by pak mělo být definování určitých pravidel, předpisů vycházejících z místních poměrů. V Evropské unii prokazuje provozovatel dětských hřišť bezpečnost herních prvků. K tomu mu slouží nástroje, jako jsou běžná údržba, provozní řád, technické normy, zkušebny nebo přijímání resortních předpisů... Právě takové myšlení a chování naší společnosti dosud chybí. Věřím, že nezrušíme pískoviště jenom kvůli riziku, že budeme čelit konfrontaci, zda bylo pískoviště provozováno v souladu s platnou legislativou, a na děti vlastně zapomeneme.

Tuto dopadovou gumovou desku nelze zaměňovat za speciální pryže k tomuto účelu určené - vlastnosti speciálních pryží jsou diametrálně odlišné; dopad dítěte na tuto gumu je srovnatelný s okolní betonovou dlažbou - guma samozřejmě neodpovídá parametrům povrchů tlumících náraz dle ČSN EN 1177

Opět nesprávné umístění konce skluzavky, v prostoru dopadu nesmí být jiné konstrukce a zařízení

Nově instalované herní zařízení (... a nebylo zadarmo - zaplatili občané ze svých daní), kde dodavatel při instalaci "zapomněl" prvek ukotvit, ale stačil nerovnost terénu vyrovnat originálním způsobem - totiž z okolního chodníku vyjmutou betonovou dlaždicí

Takto vypadá dokonalý příklad neodborné opravy, bez ohledu na typ původního závěsu, bez informací od výrobce (návodu k obsluze) a znalostí ČSN EN 1176 byl nefunkční závěs nahrazen (rozšířen) jiným, nevhodným typem

Běžnou praxí při vzniku a plánování nových dětských hřišť jsou právě neudržitelné poměry stávajících hřišť - iniciativa zde většinou vzniká "zdola" a volení zástupci lidu pak pod tla kem narychlo hledají řešení. Takový postup logicky vyústí v nesystémová řešení, nezohledňuje ani stav okolí, ani jisté koncepční propojení na prvky územního rozvoje města či obce. Postupný soulad s normami a předpisy EU souvisí s problematikou posuzování stavu hřišť velmi úzce. Hledání uceleného systému řešení většinou začíná potřebou sumarizace a následného posouzení stavu hřišť. Konečný systém řešení by měl být znám podle místních podmínek v počáteční fázi. Je nezbytné definovat veškeré parametry ovlivňující řešení zadaného problému, kterým je vytvoření ucelené funkční logistiky provozování dětského hřiště. Mezi parametry patří např. sezónní využívání většiny dětských hřišť, počasí, vandalismus, návštěvnost hřiště, kulturní vyspělost místních obyvatel aj. Předmětem diskusí jsou také bezpečnostní normy na zařízení dětských hřišť, a to ČSN EN 1176 (obsahuje všeobecné bezpečnostní požadavky a zkušební metody a dále pak speciální požadavky pro houpačky, skluzavky, lanovky, kolotoče, kolébačky a pokyny pro zřizování, kontrolu, údržbu a provoz) a 1177 (upravuje požadavky na povrchy hřišť'tlumících náraz). Veřejnost se dělí na dva tábory. Na ty, kteří plně chápou opodstatnění a význam přijetí a respektování těchto norem, a na ty, kteří tyto normy kritizují. Můžeme připomenout, že v období 1999 až 2001 proběhla tříletá pilotní retrospektivní studie, která hodnotila úrazy na dětských hřištích hospitalizované nemocnicemi v Litoměřicích a Havlíčkově Brodě. Studii garantoval Ústav veřejného zdravotnictví a preventivního lékařství 2. lékařské fakulty v Praze. Pro tento účel byly sestaveny záznamové listy úrazu, které obsahovaly základní údaje o hospitalizovaných dětech a podrobné popisy úrazů. Po konečném vyhodnocení této evidence se jednoznačně konstatovalo, že závažnost úrazů dokládá význam prosazování evropských norem ČSN EN 1176 a ČSN EN 1177. Jasným kladem norem je ujasnění pravidel pro výrobce, provozovatele a uživatele dětských hřišť. Diskutabilní otázkou je pak rozdílná míra závaznosti těchto norem v jednotlivých zemích EU. Představme si modelový případ, kdy kulturní a myšlenková úroveň obyvatel nepotřebuje zákon, který přímo donucuje respektovat určité principy, v našem případě zásady prevence vzniku úrazu. Pak by jmenované normy mohly být normami doporučovanými, ne závaznými. Z praktické zkušenosti a se znalostí současných podmínek jsme od tohoto stavu dalece vzdáleni.

Nařízení vlády č.173/1997 Sb. od počátku své existence stanovovalo a stanovuje mimo jiné, co se rozumí vybraným výrobkem k posuzování shody. Pod takovým pojmem je třeba rozumět výrobek, který představuje zvýšenou míru ohrožení oprávněného zájmu a který právě z tohoto důvodu musí splňovat zákonem stanovené požadavky. Zda ten který výrobek tyto požadavky splňuje, musí být ověřeno tzv. autorizovanou osobou (příslušným zkušebním ústavem), která v případě shody posuzovaného výrobku se zákonnými požadavky vydá příslušné osvědčení. Nařízení vlády č. 329/2002 Sb., z prosince roku 2002, změnilo dosavadní znění nařízení vlády č.173/1997 Sb., a to tak, že rozšířilo oblast vybraných (stanovených) výrobků a nové mezi tyto výrobky zařadilo i zařízení dětských hřišť. Od okamžiku účinnosti tohoto právního předpisu jsou tedy na dětská hřiště, zejména na jejich zařízení a technické vlastnosti kladeny jednoznačné požadavky. V praxi to znamená, že výrobci nebo dovozci jednotlivých prvků dětských hřišť' mohou na trh a do provozu uvádět pouze taková zařízení, která splňují podmínky a mají certifikaci. Pro úplné vysvětlení, díky této skutečnosti i pro soukromý sektor, jinak řečeno domácnosti,jsou určeny opět jen certifikované výrobky. Málo z nás si toto uvědomuje.

Kdo se danou problematikou seriózně zabývá, měl by vědomě usilovat o chráněné a zdravé prostředí pro děti i mládež. Děti mají právo zažívat napínavou a stimulující hru bez zjevných i skrytých rizik, rodičům by pak hřiště mělo poskytovat jistotu, že se jejich děti pohybují ve zdravém a bezpečném prostředí.